Pro Evolution Soccer 2011

- PES 2009 je pro mě mnohem lepší
- hrajete tzv. na ťukec

je to nejlepší simulátor fotbalu na planetě. konzole mám od roku 1990, začínal sem na SEGAch.apod.měl sem všechny Playstationy I,II,nyní III..hrál všechny fotbálky od roku 1990 co byly kdy vydány, ale PRO evolution je opravdová evoluce..
není to hra, kde vám stačí mačkat střelu na bránu. musíte více myslet a hra je neskutečně realistická. okamžitě nastavte Professional mode, jinak to nehrajte a učte se.. nenechte se odradit, že nejsou licence, stáhnout a nainstalovat patche vám zabere hodinku, pokud fotbal milujete, vůbec vás to nemůže odradit, výsledek se dostaví..:) tak na co čekáte??? tohle je realistickej simulátor, ne obyčejná hra !!! pokud Vám je nad 30 let a fotbal jste viděli alespoň z vlaku - hrate Pro evo!!! vyhoďte FIFU, to je pro děti !!!

Doporučuji.

nedoporucuji

haf haf haf haf

++++++++

Povedený fotbal fifu jsem nehrál takže nemůžu posoudit. Doporučil bych jí lidem kteří pro evolution hrají delší dobu.

S velkým zármutkem v hlase však musíme konstatovat, že naše divoké fotbalové sny byly naplněny jen zčásti, což je v případě série PES nebývale překvapivé a nebojíme se říci, že až šokující. Rozhodně se nedá říci, že by se kvalita někam vytratila, ale čekali jsme více. „Fotbalový tým“ Konami je již vcelku dlouho znám tím, že na rozdíl od konkurence se nežene do nějakých převratných inovací a věren názvu hry jde cestou pozvolné evoluce, ovšem upřímně řečeno, zase až tak pozvolná být taky nemusí. Zvláště když se jedná o ročník, jenž má potvrdit definitivní přestup do vyšší ligy mašin nové generace.
Na počátku ale jistému menšímu rozčarování vůbec nic nenasvědčuje. V prvním zápase budete žasnout nad krásnou ostrou grafikou a sice ne vždy zcela „živými“ a jemnými, ale přesto skvěle vypadajícími animacemi hráčů. Tomáš Rosický tak zase o kus lépe rozhazuje rukama při vedení míče, Christiano Ronaldo předvádí nejrůznější parádičky a Honza Koller vypadá jako živý. Jenže po chvíli začnete zjišťovat, že tyto grafické krásy mají i své protipóly – Libor Sionko vypadá tak trochu jako kdyby mu v patnácti nevystavili občanský průkaz, Paul Scholes je značně k nepoznání a gólman Van der Saar vypadá, jako by mu před zápasem někdo prohnal ústa mandlem. V opakovačkách se pak projeví něco, co by se dalo nazvat syndromem Potěmkinovy vesnice. Stadiony působí krásným dojmem „plného domu“ ovšem pouze do chvíle, kdy se po vstřeleném gólu hra nepřepne do pohledu přiblížené kamery. Pak je totiž vidět, že kostičkovaní fanoušci v pozadí se před zápasem byli rozehřát v Hostinci u vypitýho SNESu a že tráva je sice stále stejně zelená, ale najednou se na druhé straně plotu začne zdát značně hustější. Těžko říci, zda v případě diváků má jít o efekt rozostření, každopádně to ale vypadá dost pitomě. Na druhou stranu je ale potřeba ještě jednou zdůraznit, že pokud se nedějě nic „neobvyklého“, tedy když se normálně čutá a kamera vše zabírá z „televizní“ perspektivy, vypadá hra skutečně hodně dobře.